Narodila jsem se v roce 1962 v Praze. S manželem jsme prožili téměř 40 let ve spokojeném manželství. Máme dceru, která nám dělala a dělá radost, jednoho vnuka a několik psů. Po maturitě na SEŠ v Dušní ulici jsem pochopila, že s ekonomií už v životě nechci mít nic společného, a několik let strávených v kanceláři mne v tom názoru jen utvrdilo. Radost mi tehdy přineslo zavedení a úspěšné provozování psího salonu. Práce s psí srstí mne těší dodnes a slouží i jako prevence před „vyhořením“. Vztahová problematika mne vždy zajímala a před 20 lety jsem se rozhodla touto cestou vydat.

 

Studovala jsem partnerské vztahy u PhDr. Tomáše Nováka. Několik let jsem pracovala pod jeho supervizí, ze které se následně rozvinula velmi obohacující spolupráce, ze které vznikly mimo jiné dvě knihy. Společné konzultace jsme poskytovali klientům v Praze i Brně.

Vycházím také z článků, knih a přednášek PhDr. Jeronýma Klimeše, Ph.D., i z díla MUDr. Miroslava Plzáka, CSc. Absolvovala jsem několik kurzů vztahového poradenství, které pořádal Institut psychologických služeb Kuřim, s. r. o.

Mým vzorem je PhDr. Věra Capponi. Tato poradenská psycholožka působila v Brně a pro svůj mimořádný intelekt, lidské vlastnosti a schopnosti i přístup ke klientům má můj hluboký obdiv. Za mužskou část profesionálů je v tomto oboru mým vzorem PhDr. Jeroným Klimeš. Jeho bystré postřehy mi mnohokrát velmi pomohly se orientovat v problematice a umožnily mi věc pochopit v mnoha souvislostech. Jeho schopnost dodat klientovi úlevnou informaci a praktickou radu je pozoruhodná. Prošla jsem supervizní bálintovskou skupinou. V minulosti jsem se zajímala i o tarot. A to od doby, kdy jsem měla v životě pocit, že se příliš nedaří, a k mému úžasu mi dokázala pomoci kartářka. Mám ale také zkušenost opačnou a uvědomuji si proto nejen možnosti, ale i meze takových přístupů. Cituji Věru Capponi: „Šikovná kartářka dokáže s kartami mnohem víc než nešikovný psycholog s Rorschachovým testem a nejen s ním.“ 

Říká se, že psychologové popisují věci, které každý zná, jazykem, kterému nikdo nerozumí. 

Snažím se proto přiblížit vědecké poznatky běžnému laickému chápání. Preferuji přístup matrimoniologický (věda o závadách a poruchách soužití v manželství) a současně neodsuzuji ani zodpovědně vykonávané alternativní aktivity, které, jak se domnívám, mohou být někdy přínosné.

Společně najdeme cestu, která je pro vás nejvhodnější, neboť platí: „JE MNOHO CEST A NĚKTERÉ VEDOU I DO ŘÍMA“